INTERVIEW

Máš dost univerzální vzdělání jako fotograf a kameraman. Jak k tomu došlo?

Jsem člověk s dlouhou a všestrannou historií, i když jsem celý život freelanceru. Začínal jsem dříve jako fotoreporážní svatební fotograf. Následně jsem prošel obdobím zaměřeným zejména na filmovou dokumentaristiku. Aktuálně jsem se také vrátil k focení svateb, událostí a portrétů.

Jak to, že jsi absolventem několika odborných škol, které se týkají fotky a vizuální kultury? Tolik času do vzdělání dnes není běžné.

Nevím, ale studovat a dělat nové či neznámé věci mě jaksi přirozeně naplňovalo. Nejprve čtyři roky na oboru fotografie na SOUS a praxi reportéra. Později čtyři roky interně dokumentární film na magisterské úrovni. Spolu s prací pro velké republikové TV (FAMU Praha + FFUK v Bratislavě; čtyři roky externě doktorský obor reklama na UKF v Nitře).

J A S N Á   PŘEKVALIFIKOVANOST ???

Ale nelituji, posunul jsem se tam kde jsem dnes a čerpám z toho i v praxi.

Jakých největších úspěchů a ocenění jsi dosáhl ve fotce a při produkování filmů?

Ve fotce jsem měl například samostatné výstavy reportážních prací. Fotil jsem zejména ty krásné misky, populární herce a celebrity, anebo filmové premiéry titulů přicházejících do distribuce. Chodil jsem také na mezinárodní áčkové festivaly hraného a dokumentárního filmu. A přitom i svatby, portréty a eventy. Když jsem si dělal doktorát na semestrálních studijních pobytech na katedře produkce FAMU v Praze, tak jsem jaksi samozřejmě učil prestižní předměty jako externí lektor. Kromě toho přišlo i několik ocenění ve filmové branži. Některé vlastní autorské dokumentární filmy byly pak uváděny na plnoformátových TV kanálech JOJ PLUS a TV FILM EUROPE. Jiná vlastní autorská díla byla premiérována na mezinárodních festivalech dokumentárního filmu. Například často jsem jezdil do sousední České republiky – na IFDF do Jihlavy. Nepohrdl jsem ani kreativními producentskými workshopy pro mezinárodní development kreativních projektů.

Vraťme se k fotografování portrétů a svateb. Co tě na tom nejvíc baví?

Každý klient či každý event je specificky naprosto jiný a jinak zajímavý, vždy nová výzva. Dost dělám nejen s byznys klientelou, ale vedle toho i běžné střední a menší projekty na zakázku. Nebojím se. Všichni noví klienti a změny mě naplňují formálně i obsahově. Rád dělám vlastní klientelu spokojenou, což je důležité, ale tohle všechno nikdy nebude jen samozřejmé, ale náplň s přidanou hodnotou – snahou o úsilí vždy o něco více než klasický běžný standard.

Zkus nám důležitost spojení teorie a praxe přiblížit obrazněji Inu od fotografů se obecně požadují dokonale krásné fotky lidí jako reflexe eventu, anebo pózování na portrét.

Neberu to mechanicky ve smyslu subjektivního umění či objektivní racionality. Nejvíce je to řemeslo, ale i vášeň a talent – vše naučené praxí i intuitivně. Každé fotografování vás může ale nemusí oslovit skrytější či exponovanější emocí, ale i originalitou přístupu či pohledu. Zkušenosti a praxe bývají jako chuť dobrého vyzrálého vína. Víno chutná zkrátka úplně jinak než mošt či burčák. Děláte jak to jednoduše, tak jak to vidíte a cítíte. Ale za tím je všechno vaše subjektivně „nažité, načtené, neviděné“ ale zejména snímky na trhu …

Ještě poslední otázka: Je podle tebe zřejmý jasný a výrazný rozdíl mezi špatnou fotkou či průměrným záběrem – v porovnání se skutečnou kvalitní super fotografií?

Upřímně? Pro laika ne úplně vždy. Někdo má komunikačně zakódovaný jistý kýčovo pohlednicový vzorec. Ale sám divák z obecenstva o tom neví. Ale všechno HODNOCENÍ je zejména o vkusu a stylu publika. Mimochodem, ale ne každý to jako laický divák dává naprosto jednoznačně. Hodnocení skutečné umělecké profesionality je jistě znalostně specifické. Na druhé straně od skutečného profesionálního fotografa se očekává cosi podstatně jiného – než třeba od selfíčkových záběrů se známými a přáteli…

Doufám s věřím, že je tento záměr jasně vidět i na mnou prezentovaných portfoliích, a že mé stylizované fotografie působí jako jasně stylové… co vlastně je všechna ta skrytá snaha o jakousi „přirozenou výjimečnost zachycené chvíle a momentu” –  v dobrém profesionálním přístupu. Když se mluví o fotce, jako o jedinečné – ale i o kreativní autorské estetické výpovědi. (…)